Zkušenosti z cest po Ukrajině: Městská i meziměstská doprava v Ukrajině

Vynechám-li leteckou a lodní dopravu, zbydou dopravní prostředky vesměs známé i v České republice. Stojí za to charakterizovat jejich specifika a rozdíly, které by vás mohly překvapit. Poslední dobou se navíc v různých městech doprava zdražuje.

Tramvaje (Lvov)
Tramvaje jsou levné, před dvěma lety se ve Lvově platívaly dvě hřivny za cestu a dvě za velký batoh, dnes už se za obojí platí čtyři. Tramvaje jsou obvykle staré a často mají plyšová sedadla, zřejmě nikdy nečištěná. Vzhledem k tomu, že se v nich vozí i bezdomovci, je to dost na pováženou. Odolnost těchto strojů a šikovnost mechaniků dopravního podniku je obdivuhodná. Přes probíhající rekonstrukce tratí většinou jezdí po naprosto nevyhovujících kolejích.

Jízdenky se kupují vepředu u řidiče tramvaje, tedy pokud jste je opravdu náhodou nesehnali v trafice, a procvaknout je můžete v tupých strojcích podobných těm československým. Rozdíly jsou dva. Naše strojky byly na tyčích, ty Lvovské jsou u oken, naše strojky měly plastový trychtýřek a jízdenka se do něj strkala vertikálně, lvovský strojek trychtýřek nemá a jízdenka se do něj strká horizontálně, chcete-li - bokem. Potom je potřeba chytnout se za madlo a trhnout, jako byste strojek chtěli utrhnout, čímž dosáhnete perforace jízdenky. Revizoři v tramvajích jsou, ale ještě jsem je nikdy neviděl. Pokuta činí dvě stě hřiven.

Další možností dopravy v ukrajinských městech je městský autobus.  Alespoň v těch městech kde jsem byl, je třetinový než ty naše, platí se u řidiče a pravidlem je "vždycky se ještě jeden vejde". Ovšem pokud vezu kamarádkám kytku z trhu, ať už v Mukačevu nebo v Stryji, není mi líto dát peníze za taxi.

Meziměstský autobus
Chystáte-li se jet mezi městy autobusem, kupte si jízdenku u okénka na nádraží. Dost možná vám řidič bude nabízet jízdenku "od něj levněji", což znamená, že si strčí peníze do kapsy a Vy se udusíte ve stoje, protože jeho cílem je pobrat cestou co nejvíce černých pasažérů.

U okénka na nádraží Vám prodají jízdenku i s číslem sedadla. Batohy je vhodné naložit do zavazadlového prostoru. Posledně se mi ale stalo, že se v cíli řidič někam vypařil a já marně ještě s jedním bezradným Ukrajincem čekal na batoh. Nečekal jsem dlouho, protože mě to asi po dvou minutách přestalo bavit. Zavazadlový prostor jsem si k údivu ukrajinského spolucestujícího otevřel a batohy jsem nám oběma vyndal s úsměvem a českým příslovím: "Voják se stará, voják má."

V tu chvíli odněkud přiběhl řidič se slovy: "Co si to dovoluješ? Od toho jsem tu já." Snížil jsem jeho důležitost slovy "nemám na tebe čas" a šel jsem si po svém.

Ukrajinské meziměstské autobusy jsou různého stáří od veteránů po moderní vozy, a různých kvalit. Už jsem jel autobusem, kde v zájmu dosažení maximální kapacity dodali sedadla, tudíž bych si musel zlámat stehenní kosti, abych se mezi dvě sedadla vešel.

Maršrutka
Maršrutka je hojně využívaný způsob dopravy mezi městy. Jde o mikrobus ještě menší než je ten městský, někdy jde i o Transit bez oken. Obvykle parkuje poblíže autobusových nebo vlakových nádraží a jezdí za "smluvní cenu".  Odjíždí se, když je maršrutka plná.

Vlaky
Električka
Električka je vlak na úrovni našeho "Žabotlamu" - jede pomalu a staví všude. Zatím nikde jsem ještě neviděl takovýto vlak se sníženou nástupní plošinou. Jízdenky se kupují na nádraží a mají čísla vagónů a sedadel, která je potřeba dodržovat. Vlakem často prochází romské děti, které zpívají a žebrají. Pokud vidí, že máte limonádu, přiběhnou s prázdnou petkou a žádají, abyste jim část přelili. Potom následuje Cikánka s nahým dítětem v náručí a rovněž žebrá, pak ještě žebrají Cikáni s kytarou.
Nakonec jde babka, která vykřikuje: "Arrrachy, cholodne pivo..." Což znamená: "Arašídy a pivo o dvaceti stupních Celsia." Alespoň tak je to na trase Mukačevo – Stryj.

Průvodčí na každý vagón (Foto Чернівецький Промінь)
Rychlíky
Rychlíkem jsem jel jen jednou z Mukačeva do Lvova - tedy celkem krátká trasa (5 hodin). Jízdenku jsem kupoval jak jinak než na nádraží a musel jsem uvést jméno. Do vagónu se nastupovalo vpředu po kontrole ze strany průvodčí, která je jedna na vagón. Jízdenka byla i s lůžkem. Dolní lůžka mají tu výhodu, že si do nich zavřete věci a nikdo vám je bez použití násilí neukradne.

Ve vagónu je možné koupit si kafe i čaj nejlevnější kategorie nebo naštvat průvodčí a říci si jen o horkou vodou pro zalití vlastních nápojů zdarma. Lůžkoviny jsou za drobný příplatek.

Ve vagónech se teoreticky nesmí kouřit, prakticky se kouří mezi vagóny. Lépe řečeno: na tom konci vagónu, kde není průvodčí, a kouř se vypouští mezi vagóny. Je za to pokuta, ale dle mého ukrajinského spolucestujícího prakticky nevymahatelná.

Taxi
Taxi v Ukrajině nebo alespoň tam, kde jsem byl, funguje jako všude na světě. V každém případě lépe než v Praze. Jde se domluvit na ceně předem, pokud máte pochybnosti, můžete ukázat taxikáři cestu na telefonu na Google mapách, aby věděl, že víte, kolik kilometrů asi pojedete. Ještě se mi ale nestalo, aby se mě taxikář v Ukrajině pokusil natáhnout stejně jako pražští taxikáři turisty v Praze. Horší je, že je zde tradice, že spolujezdec nepoužívá bezpečnostní pás, a často ani není možnost se nějak připoutat, protože pásy nebo úchyty jsou různě poschovávané pod dečkami nebo pod sedadly. V případě, že v taxi pojedete ještě se spolucestujícími a zavazadly, je vhodné se ujistit že taxík není předělaný na plyn abyste nejeli s batohem na klíně.

Stopování
Stopování je další možnost cestování po Ukrajině. Nikdy jsem ho sice nevyužil, ale moje známá bez úhony prostopovala v sedmnácti letech celou Ukrajinu. Přesto mějte při stopování v páru na paměti celosvětově platné pravidlo, že chlap nastupuje první, ale vystupuje druhý.

©Adam Kočvar

foto: Průvodčí na každý vagón (Foto Чернівецький Промінь)

Zdroj,autor a více info na https://www.myaukrajina.cz/node/520